Realistické RC modely

Aeroškola: Díl šestý, vyvážení letadla

Naučit se létat s RC modely letadel nemusí být tak těžké, jak se zdá. Tato série článků vás krok po kroku provede celou cestou od koupě vlastního letadla až po prvních pár letů.

Pokračujeme v naší škole létání s RC letadly a po dokončení celého modelu je na řadě jeho vyvážení a určení jeho těžiště.

autor: Dr.LuckyLuke

pripravil: Janko O.

Web stránka Dr.LuckyLuke RC noviny.  

Pôvodný článok na stránke Dr.LuckyLuke RC noviny. 

Promasírujte si svaly, jdeme vážit a vyvažovat. 

Vaše nové letadlo je již jistě celé složené a krásně se vyjímá někde na skříni, či poličce. Jenže jeho primární funkcí je létání, ta okrasná může počkat na jindy. Pro pohodový let a hlavně pro odstranění všech potíží ještě předtím, než se vyskytnou je nutné letadlo správně vyvážit a dostat jeho těžiště tam, kde má být.

Každé letadlo, ať už „dospělé“, nebo model, má v určitém místě těžiště (anglicky Center of Gravity, případně zkratkou CG), jehož umístění je určeno už ve fázi návrhu letadla a je rozhodujícím prvkem ohledně letového projevu letadla. Vyvážení letadla tak, ať je jeho skutečné těžiště co nejblíže tomu, které bylo vypočítáno při návrhu je nezbytným krokem před tím, než s letadlem poprvé vzlétnete.

Kontrola celkové váhy letadla (anglicky All-Up Weight, případně zkratkou UAG) není tak důležité jako dodržení těžiště, ale stále hraje svoji roli v souvislosti s letovým projevem letadla. Toto platí o to víc, pokud stavíte letadlo jen podle plánku, nebo z rozsypu. Pokud jste si pořídili nějaký RTF nebo ARTF set, pak by problém s váhou nastat neměl. Pro rychlou orientaci, jestli je váha vašeho modelu v pořádku stačí model (včetně veškerého vybavení a baterie) zvážit a jeho váhu porovnat s váhou, kterou doporučuje výrobce, případně s váhou stejných modelů od ostatních modelářů. Pokud není rozdíl moc velký, pak je vše v pořádku.

Pokud vám váha modelu vyjde o hodně vyšší, než jaká je doporučovaná, nebo běžná u stejných modelů, pak je na čase s tímto nedostatkem něco udělat. Co má být ono něco jde nad rámec aeroškoly, proto se žádnými doporučeními nebudeme zabývat. S námi doporučovanými modely by tato situace nastat neměla. Ovšem zmíníme zde, jaký problém může velká váha způsobit. Každé letadlo je navrženo na nějaké minimální a maximální hodnoty plošného zatížení. Tento termín udává, kolik váhy letadla musí nést každý kousek křídla. Pro jeho výpočet existuje mnoho různých přístupů, ale pro představu postačí ten nejjednodušší. Plošné zatížení se dá vypočítat tak, že vydělíme váhu modelu (například v gramech) plochou křídla (například v decimetrech čtverečních). Váhu svého modelu již známe a plochu křídel můžeme zjistit z technických údajů od výrobce. Vyjde nám tak plošné zatížení v nejčastěji udávaných jednotkách (gramech na čtvereční decimetr). Pokud máme toto číslo s čím porovnat (výrobce například udává jím doporučené hodnoty), pak je nám tento výsledek k něčemu. Pokud ale žádné druhé číslo na porovnání nemáme, nedá se nic dělat. Hodnota plošného zatížení totiž sama o sobě nic neřekne, vždy se musí posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu modelu.

Pokud jsou ale hodnoty celkové váhy, nebo plošného zatížení příliš vysoké, znamená to, že model bude přetížený a nebude se ve vzduchu chovat tak, jak zamýšlel výrobce při jeho návrhu. Pak může dojít například k následujícím situacím: letadlo bude padat z oblohy jako cihla, letadlo bude třeba pro alespoň trochu úspěšný let držet na vysoké rychlosti, nebo se nám s letadlem nepodaří vůbec odstartovat. Nejde samozřejmě o výčet všech možných projevů těžkého letadla, ale jak vidíte, ani jeden z nich není nic, co bychom po letadle chtěli. A už vůbec ne jako začátečníci.
 

Kontrola těžiště

Tato kontrola je velmi důležitá pro budoucí letový projev letadla. Naštěstí je ale velmi jednoduchá a není problém ji provést, zvláště na modelech pro začátečníky (trenér, hornoplošník).

Nejprve je třeba si zjistit, kde doporučuje těžiště výrobce modelu. V manuálu, nebo kdekoliv jinde můžete najít informaci, která bude znít například „doporučené těžiště je 35mm od náběžné hrany křídla“. Není to ale tak, že by těžiště bylo kdekoliv na křídle v dané vzdálenosti od jeho přední části. Těžiště je jeden bod, který musí být co nejblíže k podélné ose letadla. Vzdálenost od náběžné hrany se udává právě pro jednoduchost jeho nalezení.

Vyznačení těžiště na křídlech modelu.

Dělá se to tak, že si co nejblíže u trupu letadla odměříte vzdálenost z návodu (kolmo k náběžné hraně křídla) a na každé polovině křídla si uděláte malou značku. Pak vložíte do modelu baterii a vše, s čím bude model létat (baterii nemusíte připojovat, ale musí být v modelu) a letadlo zkusíte zvednout tak, že jej prsty podepíráte pouze v místě předem připravených značek. Pokud se vám hned na první pokus zadaří a letadlo se nepřeklápí na žádnou stranu (ani dopředu, ani dozadu), pak má těžiště tam, kde ho má mít a není třeba nic dělat. Snad se bude jen hodit poznačit si aktuální umístění baterie v modelu, ať nemusíte na letišti po každé výměně baterie model znovu vyvažovat. V případě, že se začne model sám od sebe přetáčet, pak je těžiště posunuto jinam, než by mělo být.

Správná poloha těžiště, model se nepřevažuje.

Pokud je model po vyzvednutí pouze mírně nosem dolů (maximálně několik málo stupňů), pak se také nic neděje. Těžiště je stále v normě. Problémy nastávají, když se model opravdu hodně zhoupne, nebo vám dokonce z prstů padá.

První možností, jak dojít ke správně umístěnému těžišti je změna pozice baterie. Pokud jde model na prstech dopředu (čumák modelu se zhoupne dolů), pak je těžiště moc vpředu a je třeba posunout baterii dozadu. Když se model naopak zhoupne dolů ocasem, je těžiště moc vzadu a je třeba posunout baterii směrem dopředu. Posouvání baterie je nejlepším řešením, protože to znamená, že do modelu nemusíte přidávat žádnou „mrtvou váhu“ jen kvůli vyvážení.

Nejhorší možný scénář, model se převažuje na ocas.

Někdy ale jen změna pozice baterie nepomůže. Pak přichází na řadu další možnost a tou je výměna baterie za lehčí, nebo těžší. Záleží na tom, kde je baterie umístěna a na kterou stranu potřebujete těžiště posunout. To ale znamená další výdaje na pořízení jiné baterie a ke všemu vám ta, kterou již máte, zůstane v šuplíku nevyužita. Je tedy na zvážení každého, jestli do této výměny investuje. Samozřejmě by neměl být problém nevyužitou baterii prodat, ale už vás to bude stát minimálně váš čas.

Poslední možností, jak dostat neposlušné těžiště pod kontrolu je přidání nějakého závaží. To sice způsobí, že v modelu budete neustále vozit nějakou mrtvou váhu, ale je to pořád menší zlo, než nechat na letadle těžiště na špatném místě. Pokud budete muset přistoupit k tomuto kroku, snažte se přidat závaží co nejdále od těžiště. Tak budete moct přidat nejmenší možnou váhu a letadlo zbytečně „neztloustne“ nad únosnou mez.

Když budete přidávat váhu do přední části letadla, dejte ji nejlépe co nejvíce dopředu, klidně přímo do špice trupu, nebo přímo pod přední konec letadla. Stejně tak, když musíte dovážit ocas, dávejte zátěž až na samý konec trupu. Pokud máte letadlo z „kuliček“ (z pěnové hmoty), můžete třeba vtlačit do trupu ocelový šroubek. Ať už dáte jakoukoliv zátěž kamkoliv, nezapomeňte ji co nejlépe připevnit. Není nic horšího, než kdyby se závaží za letu od letadla oddělilo a z vyváženého modelu se tak během vteřiny stal model skoro neovladatelný.

Samozřejmě existují i jiné možnosti, jak upravit pozici těžiště, ale ty začátečníkům raději doporučovat nebudeme. Je například možné přesunout serva ovládající ocasní plochy na jiné místo v modelu (nedávat je do kabiny, ale místo toho je dát třeba na ocas, blíže k ocasním plochám). Takto jde poloha těžiště taky ovlivnit, ale znamená to již větší zásah do modelu, na který si začátečník asi jen tak netroufne.

Je důležité si uvědomit, že letadlo, které je mírně těžké na čumák bude lítat ještě relativně dobře. Naproti tomu, letadlo, které je těžké na ocasu (byť jen trochu) bude jen velmi těžko ovladatelné, ne-li přímo neovladatelné. Proto pokud během balancování zjistíte, že model jde dolů ocasem, pak s tím opravdu raději něco udělejte.

Na závěr našeho povídání o hledání a nastavení těžiště vám prozradíme ještě jeden tip, jak letadlo vyvažovat. Ten se může hodit, pokud chcete mít volné ruce, nebo je letadlo už trošku těžší. Místo toho, abyste model podepírali v naznačeném těžišti prsty, tak lze zaúkolovat prázdné pet lahve. Budou na to stačit dvě stejné (nebo alespoň stejně vysoké) lahve, které z přibližně třetiny naplníte vodou (aby byly stabilnější) a necháte je otevřené. Místo víčka stačí nahoru dát míčky na stolní tenis, obě láhve položit například na stůl dostatečně daleko od sebe a na ně položit model. Díky míčkům nahoře máte ideální přípravek pro vyvážení letadla a přitom máte alespoň jednu ruku volnou. Jen je třeba dávat pozor na případné převržení lahví, aby po vás nezůstala na zemi louže.

Příprava k vyvažování - láhev s vodou a míčkem místo víčka.

 Vyvážení - model je podepřen v těžišti a nikam neutíká. 

Příčné vyvážení letadla

Příčné vyvážení se často podceňuje a ani není tak kritické, jako správné umístění těžiště. Ale letadlo, které má jednu stranu těžší než druhou bude mít snahu se přetáčet směrem k těžší straně a může vám tak znepříjemnit život (čili létání).

Pro zjištění, jestli je letadlo vyvážené i v druhé ose, stačí jednoduše vzít dva kousky provazu, jeden použít jako smyčku kolem ocasu a druhý kousek použijte jako smyčku kolem čumáku. Pokud má váš model motor a vrtuli vpředu, pak omotejte přední smyčku například kolem vrtule. No a když máte motor s vrtulí v tlačném uspořádání, pak přední smyčku zachytněte co nejblíže ke konci čumáku letadla. Pak už stačí jen letadlo v těchto smyčkách nadzvednout a zjistíte, jestli se náhodou nestáčí a jedno z křídel nepadá stále dolů. Pokud se tak náhodou stane, je třeba přidat nějakou zátěž na konec lehčího (horního) křídla.

Vyvážení letadla dle podélné osy.

Pokud už budete muset nějak dovažovat křídla, přidávejte jen takovou zátěž, která bude stačit k tomu, ať se letadlo přestane přetáčet. Rozhodně nepřidávejte zbytečně moc. Pro začátečnické modely z „kuliček“ jde jako zátěž použít skoro cokoliv. Může to být matka vlepená do malého otvoru v křídle, špendlík, hřebík, nebo šroubek zapíchnutý do křídla. Všechny tyto maličkosti jdou jednoduše připevnit do křídla, přilepit a zamaskovat. Další možností, jak přidat malou váhu (letadlo se přetáčí, ale jen pomalu) je lepící páska. Stačí přilepit jednu, nebo dvě vrstvy na konec křídla a váha může být srovnána.

Existuje jještě jedna možnost, jak „opravit“ letadlo, které se přetáčí a „padá“ po jednom křídle. Touto možností je nedělat nic. Sice to zní divně, ale je to tak. Když má model letadla ovládaná křidélka, rozdíl v hmotnostech polovin letadla je malý a letadlo se ve smyčkách přetáčí velmi pomalu, pak je možné vyvažování odbýt. Ale je nutné na tento stav letadla myslet při záletu a při něm přetáčení eliminovat právě křidélky, resp. pomocí jejich trimu. V tomto případě si raději nechejte model zalétat a vytrimovat někým, kdo již má s létáním zkušenosti. Začátečníkovi by mohlo přetáčení modelu hned po startu udělat větší problémy, než by mohl ze začátku zvládnout.

Pro dnešek je to od nás zase vše. Vy si teď dejte pěkně záležet a opatrně a klidně i na několikrát si letadlo vyvažte. Opravdu nikam nespěchejte, protože správně vyvážené letadlo s těžištěm na správném místě se vám v mnohém odmění. Minimálně jednodušším letem a menší potřebou trimování při záletu.

Komentáre: 3

.:. jeanaltayr

hy
very nice idea
if you are clumsy put the bottle in the freezer...
an excuse to get some fresh water for drink
j michel

Odpoveď | 2014-04-08 00:22:54

Meno
Web
Mail
Kontrola	Zadajte číslo päť
Text
	Tučné | Podrazené | Kurzíva  | zdroják | odkaz