Realistické RC modely

Aeroškola: Díl čtvrtý, RC soupravy (A)

Vzhľadom na veľkú rozsiahlosť štvrtého dielu Aeroškoly, rozhodli sme sa ju rozdeliť na časti, ktoré budú označené písmenami. Úvodná časť: A.

....................................................................

Pokračujeme v naší škole létání s RC letadly letmým pohledem na RC soupravy.

Zjistíme, jak je to s počtem kanálů, ovládáním, různými funkcemi, které dokáží zjednodušit život a podobně. Pochopit, jak všechno funguje a jak různé věci spolu souvisí je docela těžké. Doufejme, že vám tato lekce alespoň trošku problematiku vysílaček osvětlí.

autor: Dr.LuckyLuke

pripravil: Janko O.

Web stránka Dr.LuckyLuke RC noviny.

Pôvodný článok na stránke Dr.LuckyLuke RC noviny.

Pokud ještě o modelařině a létání nevíte vůbec nic, pak vám doporučíme k přečtení úplně první díl naší aeroškoly, článek Aeroškola: První seznámení. V něm jsou všechny důležité informace, ze kterých zjistíte, do čeho to vlastně chcete jít. A opět platí, že všechny pojmy, které jsou v článku zvýrazněné, lze najít také v našem slovníčku pojmů, který netechnickou a zábavnou formou vysvětluje některé, s modelařinou úzce související, pojmy.

O čem všem se v tomto seriálu dozvíte? 

Na RC Novinách se snažíme přinášet nové informace a také odpovídat na nejčastější otázky. A začátek s RC létáním se v dotazech mnohokrát opakuje. RC je krásný koníček, který vás dokáže vytrhnout ze všedního světa.
 

V této sérii článků zjistíte následující:

První seznámení se světem RC létání

Výběr a koupě prvního letadla

Seznámení se s letadlem

Seznámení se s vysílačem (tento článek)

Sestavení letadla, kontrola funkce elektroniky

Váha letadla a jeho vyvážení

Hledání vhodné lokality pro létání

Předletová kontrola

Starty ze země nebo házení rukou

Létání a vytrimování letadla

Přistání
 

Mějte prosím na paměti, že tato série článků se zabývá jen letadly a to ještě s elektropohonem typu Park Flyer (menších modelů, se kterými se dá létat i ve větším parku bez stromů). Je to jednoduše proto, že tyto modely jsou méně náročné na létání, než letadla se spalovacím motorem. Odpadají totiž případné problémy se záběhem a údržbou motoru. Všechny základní informace, které si zde přečtete, ale platí i pro spalovací modely. 

Stále dokola omílaný úvod je za námi a nás už čekají všechny ty více či méně funkční vysílačky. 

Základní příslušenství, které se váže na koupi RC soupravy je vysílač samotný a k němu odpovídající přijímač. A dále pak záleží na každém výrobci, co k této základní sadě ještě přidá. Někdy se přidávají serva, baterie pro vysílač, přijímačová baterie pro napájení přijímače, nabíječky a další. Ale ne vždy je takto rozšířená sada dostupná a ne vždy je žádoucí, aby si člověk takovouto sadu kupoval. Nikdo třeba nezaručí, že zákazník vůbec kdy použije například serva, která jsou v balení s vysílačem. Také baterie pro přijímač není vždy nutná, vždyť skoro všechny modely, které mají elektromotor, můžou použít napájení přímo z hlavní baterie. Ze začátku lze tedy říct, že první RC sada, kterou si budete kupovat (přece jen, jsme v aeroškole a předpokládáme, že začátečník toho doma moc mít nebude) by měla obsahovat samozřejmě samostatný vysílač s přijímačem a v závislosti na způsobu napájení vysílače i baterii pro něj. Tuto myšlenku samozřejmě rozvedeme dále v textu. 

Počet funkcí, které se dají na modelu ovládat se velmi liší. Věnovali jsme se tomu již v minulých dílech, ale protože je opakování matkou moudrosti, tak ještě jednou. Nejjednodušší letadla mají ovládánu jen jednu či dvě věci a z našeho pohledu se jedná o hračky (ikdyž s nimi může být opravdu hodně zábavy). Ty lepší letadla mají těch ovládaných funkcí více, tři, čtyři, pět i více. Dále budeme každou jednotlivě řízenou a ovládanou funkci nazývat kanálem. 

Všeobecným pravidlem je, že každé servo v modelu potřebuje svůj vlastní kanál a (když to tvrzení ve všeobecné rovině obrátíme) každý kanál potřebuje své vlastní servo. Sice to není až tak pravda, ale víceméně naše tvrzení odpovídá modelům, kterým se aeroškola věnuje. Jen je třeba si odmyslet servo na kanálu plynu (místo něj tam je regulátor). Další vyjímkou z pravidla mohou být ještě křidélka, pokud je každé ovládané vlastním servem. To jsou dvě serva a podle poučky by byly třeba dva kanály a přitom stačí jen jeden (ikdyž dva by byly opravdu lepší). 

Pevná a za všech okolností platná pravidla o počtu kanálů prostě neexistují. Vše hodně záleží na modelu samotném. Komplexnější a nebo větší modely spotřebují klidně sedm i osm kanálů na řízení základních čtyř funkcí. A k tomu se pak ještě můžou přidávat další nutné kanály například pro podvozek, klapky, osvětlení, natáčení kamery, odhoz padáčku a podobně. Nemusíte se ale děsit, pro účely aeroškoly bude postačující opravdu jednoduchý čtyřkanálový vysílač.

Vysílač (zkratka TX)

Vysílač je ta hlavní krabička, kterou držíte a používáte pro pro ovládání svého modelu. Existuje mnoho různých typů a druhů vysílačů a teď aby se v nich čert vyznal. Jedno z hlavních dělení je označení vysílačů za pákové (palcové, pultové atd.) a volantové. Volantové vysílače se používají hlavně pro ovládání modelů lodí a aut a proto se jimi nebudeme při výuce létání zabývat. Více nás budou zajímat vysílače pákové. 

Palcových je také mnoho druhů a liší se od sebe nejen počtem kanálů, ale i svým tvarem. Ty nejzákladnější jsou jen dvoukanálové a mají dvě páčky. Jedna z nich se pohybuje nahoru a dolů a slouží pro ovládání plynu a druhá se pohybuje do stran a slouží pro ovládání směru. Pro letadlo je takový vysílač ale nepoužitelný, proto se podíváme na nějaký lepší.

Dvoukanálový pákový vysílač.

Přidáme možnost ovládat další (třetí) kanál a podíváme se, jaké možnosti máme. Už jich je více. Prvním typem tříkanálového vysílače je dvoupákový, kdy se jedna páka pohybuje stejně jako u předchozích typu nahoru a dolů a ovládá plyn, ale druhá páka se může pohybovat už ve dvou směrech. Jde o nejzákladnější použitelný typ pro létání s našimi modely, ale dovoluje řídit jen motor a ocasní plochy, na křidélka (obecně na čtvrtou ovládanou funkci) musíme zapomenout. Druhým typem palcového tříkanalového ovladače je vysílač podobný, jen mírně upravený. Místo plynové páky má tahový potenciometr, který řídí právě plyn. Platí o něm také vše výše zmíněné. Naše doporučení je se těmto vysílačům vyhnout, protože se může velice jednoduše stát, že po chvíli létání už nebudou stačit a bude nutné pořídit vysílač další.

Tříkanálový, dvoukniplový vysílač

Tříkanálový vysílač s tahovým ovládáním plynu.

Konečně se dostáváme k vysílači, který je podle nás tím nejzákladnějším, který je pro létání s rc letadly použitelný. Jde o pákový, čtyřkanálový vysílač. 

A začneme hned jeho popisem. Tím hlavním, co na vysílači potřebujeme, jsou kniply (řídící páčky). U čtyř a vícekanálového jsou oba dva dvouosé (můžou se pohybovat nahoru a dolů i do boku a jeden knipl tak může řídit dvě funkce) a jeden se vrací do středu v obou osách a druhý jen v jedné. A právě ten knipl, který po posunu nahoru a dolů zůstává ve své poloze je plyn. Podle rozložení funkcí (který knipl řídí co) se pak rozlišují různé módy vysílačů, ke kterým se dostaneme později. Ke každé ose kniplu je buď pod ním, nebo vedle něho jeho trim, který slouží k přesnému nastavení „nulové polohy kanálu“. Dále pak můžou být na vysílači nějaké přepínače a vypínače buď pro aktivaci mixů, nebo pro ovládání dalších kanálů (pokud je vysílač vícekanálový). Nesmíme taky zapomenout na anténu a vypínač. Z boku, nebo zezadu bývá u vysílačů ještě konektor pro připojení k simulátoru a konektor pro nabíjení baterií. Ne vždy jsou ale tyto konektory na vysílači k nalezení. Pokud je vysílač trošku inteligentnější, tak může mít displej a nějaká ta tlačítka kolem něho, která slouží pro nastavování různých funkcí a mixů. Posledními věcmi, které se ale „na letišti“ hodí je rukojeť pro přenášení vysílače a spona pro zavěšení na krk. Protože ale obrázek často řekne více, než tisíce slov, raději se podívejte na popis vysílače níže. Pro ilustraci jsme použili sedmikanálový vysílač Spektrum, ale ani u ostatních vysílačů se hlavní věci moc nemění.

Popis palcového kniplového vysílače.

Pokud není u vysílače aktivován žádný speciální mix, pak se pomocí kniplů řídí první čtyři kanály a všechny případné další jsou ovládány pomocí přepínačů. Toto samozřejmě nemusí vyhovovat pro všechny modely a chování se pak různě programově upravuje. Pro účely aeroškoly tyto úpravy nutné nebudou a tak se také zdržíme jejich popisu. 

Trimy vedle a pod kniply slouží pro nastavení nulové polohy kanálu. Nejedná se ale o hodnotu nulové výchylky páky na vysílači (že by se nějak pohybovala páka), ale o posun ovládané plochy na letadle. Příkladem může být letadlo, které za letu bez zásahu do řízení má tendenci stoupat (ikdyž se na pohled může zdát, že výškovka je ve správné nulové pozici). Místo toho, aby se třeba hýbalo s délkou náhonu výškovky, nebo místo toho, aby pilot za letu stále držel knipl výškovky na vysílači mírně posunutý z nuly, stačí trošku pohnout trimem a problém se může vyřešit. Bez „trimování“ se na začátku neobejde žádné letadlo, protože je velmi nepravděpodobné, že by se jej podařilo postavit úplně 100% přesně. Stačí okem nepostřehnutelná odchylka a letadlo už nemusí letět rovně. A právě pro tyto případy jsou trimy jako stvořené. Prostě se pomocí nich jemně posune střed kanálu a letadlo je najednou tak hodné, jak chceme. Trimy samozřejmě nejsou všemocné a hodí se pro opravu jen malých výchylek, hrubé chyby se pomocí nich opravit nedají. 

Je také dobré zmínit jednu věc. Po zapnutí vysílá ovladač signál neustále, nehledě na to, jestli pilot hýbe kniply, nebo přepíná přepínače. Vysílač několikrát za vteřinu osahá stavy všech svých vstupů (zjistí pozice kniplů a přepínačů) a tyto informace vyšle do vzduchu. Není to tedy tak, že by se vysílalo pouze pokud došlo ke změně. Toto je třeba brát v potaz hlavně u rádií, které fungují na frekvencích v řádu MHz. Zapnutím svého vysílače můžete totiž ohrozit druhý model, pokud je řízen na stejné frekvenci a stejném kanále (více o tomto tématu dále). Přijímač v modelu zachycuje všechny signály od vysílače, dekóduje je a stejně jako vysílač i přijímač několikrát za vteřinu dává instrukce servům a řídí je. 

Dalším důležitým pojmem, co se hlavně vysílače týká, je proporcionální řízení. Tak se označuje možnost a schopnost vysílače řídit svůj výstup plynule a znamená to, že malá výchylka kniplu způsobí malou výchylku serva na druhém konci a naopak velká výchylka kniplu způsobí velkou výchylku serva. Můžeme si to názorně předvést například na modelu autíčka (ikdyž s autama létat opravdu nebudeme). Představte si nějakou levnou „hračku“ na dálkové ovládání. Pokud chcete s autíčkem zatočit, pohnete pákou na vysílači a autíčko začne zatáčet. Do této chvíle se neděje nic, co bysme nečekali. Ale podívejme se pořádně, jak naše autíčko zatáčí. Při malé výchylce kniplu na vysílači se nic neděje. Jak postupně vychylujeme knipl do strany, tak se ze začátku pořád nic neděje a najednou, při jedné konkrétní poloze kniplu začne autíčko zatáčet naplno. Neexistuje žádná „mezipoloha“, autíčko buď jede rovně, nebo zatáčí naplno, nic mezi tím. A právě toto chování NENÍ proporcionální a pro ovládání letadla se vůbec nehodí. Proporciální ovládání znamená schopnost rc soupravy přenášet velikost výchylky. V dnešní době jsou sice už skoro všechny vysílače proporcionální, ale raději si při pořizování nového dejte pozor. 

Každý vysílač je nutné nějak napájet. Používají se buď jednotlivé baterie (články), které se vkládají po jedné do nějakých držáků (u levnějších vysílačů). Je třeba podotknout, že ne všichni piloti mají toto řešení v oblibě. V případě, že už vysílač má pozice na jednotlivé články, pak se většinou používají nabíjecí NiMH, nebo NiCD články. Druhou možností, jak jsou vysílače napájeny je sada NiXX článků. Jsou to jednotlivé články, které jsou spájeny k sobě a ven jsou vyvedeny pouze poslední póly článků (plus a mínus). Třetí možností je použití LiPol článků. Podle našich zkušeností a i podle reakcí ostatních nám vychází jako nejlepší způsob napájení LiPol baterie. Vydrží ve vysílači velmi dlouho (dlouhý provoz) a relativně rychle se nabíjí. Vysílač ovšem musí být schopen s LiPol pracovat. Druhou variantou je sada NiXX baterií a až tou úplně poslední variantou jsou jednotlivé články v držácích.

Přijímač (zkratka RX)

Přijímač je doslova druhým koncem RC soupravy. Je umístěn v letadle a jeho povinností je překládat povely od vysílače na jiné povely, kterým rozumí serva a další elektronika, ke které je připojen pomocí většinou třížilových kabelů. Každý přijímač má jednu či několik antén, vždy záleží na konkrétním typu. 

Přijímače RC systémů, které pracují na frekvenci 2,4 GHz mají anténky krátké a ty se jednoduše vměstnají do modelu. Nevýhodou může být, pokud je model vyroben z uhlíkových vláken, které hodně tlumí prostup signálu. Proto mají některé přijímače, které jsou speciálně určené pro zabudování do takovýchto modelů, dlouhé antény, které se vyvádějí mimo trup modelu. 

Přijímače na MHz frekvencích mají většinou jedinnou anténu, která je o poznání delší. Ta se většinou vyvádí ven mimo model a buď se nechává jen tak viset pod ním, nebo se napíná mezi horní stranu trupu a horní konec SOP. U těchto přijímačů také platí pravidlo, že by se jejich anténa nikdy neměla zkracovat, nebo kolem něčeho omotávat (pokud si nejste stoprocentně jistí tím, co a proč tak děláte). Obojí totiž může mít velký dopad na schopnost přijímat správný signál a model se může dostat rychleji do oblasti, kde již bude bez signálu.

Komentáre: 1

Meno
Web
Mail
Kontrola	Zadajte číslo päť
Text
	Tučné | Podrazené | Kurzíva  | zdroják | odkaz