Realistické RC modely

„Polysterix“ odstartoval moji životní kariéru RC modeláře

( vzpomínka napsaná na požádání )

...............................................

Celé sa to začalo mailom od nášho českého modelárskeho kolegu Miroslava Mužného, v ktorom boli veľmi zaujímavé informácie o jeho otcovi v súvislosti s modelom Polysterix, o ktorom sme minule na našej WEB-stránke písali. V maili stálo:

...............................................

Přeposílám trochu vzpomínek mého otce a několik současných fotek Polysterixe. Otci je letos 83 let (rok 2017) a stále aktivně létá.

V současné době s 1,4m balzovou variantou Edge na 10ccm OS max.

Jmenuje se Vlastimil Mužný - možná si ho pamatují i slovenští modeláři, lítal i s Josefem Gábrišem, Olinem Vitáskem a dalšími.

autor mailu: Miroslav Mužný

autor textu: Vlastimil Mužný

Odkaz na článok "Polystyrén je „medzi modelármi“ už viac ako 50 rokov", v ktorom sa píše o modeli Polysterix aj o Vlastimilovi Mužnom a jeho modelárskych kolegoch.

          O modely a jejich stavbu jsem se začal zajímat po ukončení 2 sv. války jako samouk ve svých 12-ti letech. Když se mi podařilo získat můj prvý motor ATOM, postavil jsem postupně několik upoutaných modelů, se kterými jsem získával první zkušenosti létáním doma na dvorku a na vedlejší křižovatce (tenkrát to ještě šlo).

S úspěchem jsem postavil a odlétal třímetrový větroň ASTRACHÁN, který jsem dostával do vzduchu sám pomocí šňůry a dvou kladek. Došlo i na stavbu volně létajícího motorového modelu. Myslím, že se jmenoval KAPITÁN. Uskutečnil jsem s ním jen jeden krátký let. Po startu z ruky krásně nastoupal ve spirále asi do 30 metrů, pak přešel do sestupné spirály a skončil. Tím taky skončila prvá etapa mého modelaření.

Následovalo studium a vojenská služba. Po návratu jsem se začal plně věnovat sportovní střelbě a na modely jako bych zapomněl. Začátkem šedesátých let minulého století nám však zrušili střelnici, narodil se syn Mirek (v současnosti úspěšný modelář) a začaly problémy. Tak jsem opět začal uvažovat o modelech. Postavil jsem si větroň ORLÍK a tím jsem na sebe upoutal pozornost Karla Bartoše a Leo Lichtblaua. Přesvědčili mne, abych se k nim přidal s tím, že vytvoříme tříčlenné družstvo a budeme létat RC modely.

          Postavil jsem POLYSTERIX, zalétal ho s půjčenou aparaturou a následoval prvý start na gumicuk. Po úspěšném vystoupání vysadila aparatura a model šel k zemi. To mne přinutilo začít se zajímat o elektroniku.

Zhotovil jsem s podporou Leo Lichtblaua elektronkový jednokanálový vysílač a přijímač SOLON, který samotný vážil víc než dnešní čtyřkanálový přijímač včetně serv a baterie, ale ono to docela fungovalo. Do té doby jsem si na blízkých soutěžích půjčoval přijímač od Karla. Problém nastal, když Karel přistál dál než chtěl a já jsem nemohl na start protože jsem neměl přijímač.

          Když jsme se trochu naučili létat, začalo se uvažovat o zveřejnění modelu v časopise Modelář. Protože z nás tří jsem fotil jen já, bylo rozhodnuto, že předváděčku budou dělat Leo a Karel. Vzpomínám si, že po jednom startu na gumicuk se podařilo Karlovi přistát na střeše vzdáleného panelového domu. Tvrdil, že to tak chtěl a pokud by to byla pravda, pak to byl mimořádný výkon. Fotky se vydařily a jak vidno, ještě dnes se na ně občas někdo podívá.

          V roce 1965 se chystalo mistrovství republiky v K. Varech. Vzešel návrh, že bychom se mohli zůčastnit jako tříčlenné družstvo za Severomoravský kraj. Jeli jsme vlakem a ještě cestou jsme řešili můj veliký problém. Převíjeli jsme magnet mého větroně a ladili přijímač. Nakonec to nějak fungovalo a doufali jsme, že to vydrží. Vydrželo a výsledkem bylo moje umístění na 7. místě z 23 soutěžících v jednopovelových větroních a 2.místo ze 24 soutěžících v jednopovelových motorových modelech (model KURVENKRATZER).

          Úspěch POLYSTERIXE přilákal další zájemce a po zhotovení dřevěného kopyta se začal stavět tento model s laminátovým trupem a balzovým křídlem. Model v tomto provedení jako jednopovelový jsem později úspěšně používal pro létání na svahu (např. 2 místo na svahu Raná u Loun). Tento model přes úspěchy i nehody (celý měsíc na stromě v lese plný vody) přežil dodnes a je stále letu schopný. Mimo jiné posloužil taky pro první pokusy s elektropohonem s pylonem nad křídlem.

To vše je již jen kousek historie. Samozřejmě následovalo pokračování v kategorii RC M2, RC M3, ale to by už byla další kapitola. Po tom všem se člověku vnucuje otázka, zda by se v dnešní pokročilé době našel ještě někdo, kdo by byl ochoten takto začínat. Asi ne, ale i tak vítáme každého nového zájemce o létání.

          Přeji všem modelářům dobré starty a hlavně úspěšné přistání. V.M.

Komentáre: 2

Meno
Web
Mail
Kontrola	Zadajte číslo päť
Text
	Tučné | Podrazené | Kurzíva  | zdroják | odkaz